V pondělí došel balíček

z ebay. A co víc, došel neuvěřitelně rychle! Ve čtvrtek večer, asi tak o půlnoci, mi ruplo v bedně a rozhodla jsem se, že si rozhodně musím zkusit upříst vlnu. Ne, nepočká to. V jednu ráno jsem měla od FORESTFIBRES objednané vřeténko a čtyři padesátigramové vlněné česance. Tak na zkoušku. A ještě jsem do košíku přihodila jeden malý motanec zelené banánové příze za tři libry, protože se na mě z té fotky tak pěkně leskla...

No a v pondělí ráno byl balík tu. Dodělávání obrázků pro publikaci (už před měsícem bylo pozdě!) a učení se na zkoušku z enzymologie, která se kvapem blíží, šlo opět stranou. Projela jsem pár tutorialů na youtube, ujistila jsem se, že je to úplně primitivní, a jala jsem se příst. Ne, že by na tom bylo něco složitého, ale těm paním na youtube to přece jen šlo o něco líp. V každém případě jsem upředla jeden motanec starorůžového merina.


Ač dělat vlákno o stejné tloušťce bylo celkem snadné, o přílišnou pravidelnost jsem se ani moc nesnažila. Šlo mi spíš o to udělat přízi ujetou a strukturovanou a následně zjistit, jak se s ní pracuje. Že blbě, tuším už předem. Přízi jsem pak namotala, namočila v horké vodě (je cítit jak zmoklá ovce), pověsila, zatížila epesní hůlkou objevenou v kumbálu a nechala schnout, aby se mi posléze nekroutila.


Co píšu tady ten příspěvek, tak už mi schne i další várka ze světle fialového chuchvalce a na namočení čeká třetí, bílá s kousky tmavě fialové. A zítra snad konečně dojde na práci a studium.